Proč to Bůh dopustil ?!

Jak toto často s výčitkami vykřikujeme do světa!  Ale Bůh nic nedopustil. Pouze nám dal svobodnou vůli, jak se svým životem naložíme. No nakládáme opravdu velkolepě!

  Jako lidstvo jsme právě v pubertě a to pořádné. Co se stane, když dítě v tomto věku třeba zavřete doma, aby nemohlo jít někam, kde vy víte, že si takzvaně natluče čumák. Bude vás nenávidět a při první příležitosti uteče a čumáček si natluče ještě víc. S lidstvem je to úplně stejné. Jsme neustále upozorňováni na naše hlouposti, ale neslyšíme, až Bohu nezbývá nic jiného, než nás nechat prodělat zkoušku. Přijde nemoc, nehoda, přicházíme o někoho, či něco co je nám milé. V lepším případě přijde finanční krach apod. Tehdy přichází v slzách otázka: „Proč, proč si to Bože dopustil?“ Dopustili jsme to však sami. My jsme Ti, kteří jsme si nepěknou chvíli připravili, kdo jsme neviděli mírnější varování. Nacpali jsme se léky proti bolesti, nevnímali drobná varování, že tudy cesta nevede.

  V těchto chvílích také s výčitkami voláme: „Bože, za co mě trestáš?“ Ale Bůh nás za nic netrestá, připraví nám pouze učební látku, šanci jak pochopit, že náš současný život nebyl to pravé ořechové.

   Albert Einstein řekl, že nevěří, že by Bůh hrál v kostky. Měl pravdu. V kostky Bůh opravdu nehraje. My hrajeme a jsme přesvědčeni, jak skvěle! Přitom nám opravdu nepadají samé šestky, ba přímo se nám kutálí kostky pod stůl.

  Jsem také přesvědčena, že karma neznamená, že nás Bůh trestá za naše hříchy. Trestáme se sami. Často to mohu pozorovat při regresních terapiích, kdy lidé s údivem zjišťují, že to milující světlo je stále připraveno se svojí láskou a že za minulé přestupky se trestáme jen a jen sami. Ano je to tak prosté: „Promiň, odpusť mi, miluji Tě.“ Kouzelná slůvka, která mění svět.

  Pokud by se nám opravdu dostávalo nazpátek všeho, co jsme kdy udělali, byli bychom už šílení hrůzou. Jsme stále pod ochranou a jakákoli snaha k lepšímu je okamžitě podporována. Jen je nutné si uvědomit, že z naší malé perspektivy opravdu nemůžeme pochopit ten ohromný vesmírný celek. Je to jako s impresionistickým obrazem. Vidíme jednu tečku, která nám mnohdy nedává smysl. Bůh však vidí celý obraz. A já pevně věřím, že je to nádherný obraz, malovaný láskou, pravdou a štěstím.

2008

  „Pro mne musí být obraz něčím hodným lásky, potěšitelným a krásným, ano, něčím krásným. Na světě je dostatek neutěšených věcí, než bychom museli vyrábět ještě další.“

Pierre-Auguste Renoir